Jsem narozen v Praze, žiji nedaleko Jílového u Prahy, znamením Blíženec (ale už tak trochu Rak), s energetickým číslem 2…

Mým velkým masérským guru je můj nevidomý strýc Karel, který se oboru věnuje už téměř 40 let. Sám jsem se poprvé s masérskou praxí setkal ve svých 25 letech na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Byla to vskutku neobvyklá škola, tedy zejména naše „dramatické oddělení“. Mými učiteli tehdy byli Jaroslav Dušek, Lenka Vychodilová, Feng-yűn Song, Pavel Burkert, prof. Ivan Vyskočil a zejména Jana Svobodová, která nás vedla k práci s tělem a pohybovými aktivitami mimo jiné podle uznávaného  japonského tanečníka Mina Tanaky. Nedílnou součástí naší práce byly i vzájemné masáže a „manipulační cvičení“ . Nestal se ze mne herec, ale tato „škola“ pro mne byla velkou školou individuálního rozvoje…

Následně jsem se 20 let věnoval audiovizuální tvorbě – výrobě filmových dokumentů, a také zdravovědních a vzdělávacích pořadů. Podílel jsem se například na produkci 40 dílů TV magazínu Trend (předchůdce dnešního „Sama doma“), následoval „Manuál pro každou maminku“, pak úspěšná DVD „Cvičení pro těhotné“ a „Cvičení po porodu“ s Magdalenou Mikulandovou – tedy opět téma „práce s tělem“… Natočil jsem čtyři motivační filmy o mém kamarádovi na vozíku Héřovi Volfovi, což byl projekt „Cesta za snem“ s podtitulem „Křížem krážem Evropou na handbiku“ a několik dalších podobných snímků o životě s handicapem. Ty pak vyvrcholily filmem o téměř nevidomém cestovateli Tomášovi Kráčalíkovi „10% Afriky“. Následoval film o cyklistickém nadšení „Čeští indiáni dobyli Ameriku“ a pět let jsem tvořil časosběrný dokument o Michalovi Pavlíčkovi k jeho životnímu jubileu. Tím má filmařská cesta končí… Potřeboval jsem si zejména psychicky odpočinout…

K masérské praxi jsem se vrátil absolvováním intenzivního rekvalifikačního kurzu v EduSpa College. Sám jsem se zbavil únavy a začal znovu a naplno. Tělo, jako fungující celek, potřebuje péči a masáž je téměř nezbytným doplňkem – nejen regeneračním, ale i relaxačním. K tomu další vzdělávání jako potrava pro duši… A samozřejmě také „téměř“ každodenní cvičení…

Ctím masérskou etiku – zejména ctím soukromí klienta, obsah a průběh setkání zůstává pro ostatní tajemstvím. Vím, kam mohu „sáhnout“ a ke každému tělu přistupuji individuálně, svědomitě a s úctou…